CESTOPIS | Dominikánská republika s dítětem a bez cestovky (díl 2)

Dominikánská republika

3,2,1 a LETÍME do Dominikánské republiky

„Snad máme všechno, co potřebujeme. Na takovou dalekou cestu by byl pešek nechat doma pas nebo zapomenout vyplnit příjezdový formulář.“ Všechny formality splněny, na odbavení nás díky Premium Economy vzali přednostně a protože všechno klaplo, bylo to jasné – letíme do Karibiku! Po těch různých kovidových patáliích na letišti a formulář všeho typu a pak i mých zkušenostech, kdy jsem neodletěla, jsem vždycky trošku ostražitá s tím, jak to na letišti dopadne. Dobře to dopadlo! Uf! Tak vzhůru směrem k letadlu, přes salónek a dětský koutek v něm. Tak si vždycky krátíme dlouhé čekání na letadlo, s pitím, jídlem a hračkami jde prostě čekání líp 🙂  

No a let? Do Paříže to je naprostá pohoda, ani se nemusím zmiňovat, pro nás taková jednohubka. Dokonce byla letuška z naší zóny tak moc milá, že nás nechala prohodit se s pánem sedícím za námi, abychom měli celou trojku pro sebe. Jak milé a příjemné! Hodinka a půl na přestup v Paříži nám stačila bohatě, ikdyž některá značení jsou trošku matoucí, byli jsme u odletové brány za 20 minut. A měli jsme tak ještě hodinku k dobru na kafe a relax. 

Co dál stojí za zmínku byla fronta do našeho letadla. Nalítala jsem se celkem dost do Asie, ale takovou frontu, to jsem vážně ještě neviděla. Měla snad kilometr bez pardónu! A představte si stát v ní s dítětem, který neposedí a kterýmu ještě nevysvětlíte, že musí poslušně čekat ve frontě. A tak jsme i zde opět využili naši „přednost v jízdě“ a všechny čekající předběhli. Jakou moc má to rozkošné Premium Economy. Nikdy mně nenapadlo, že tuhle letenkovou funkci tak ocením  s dětmi se vážně mění všechno. 

 A teď nejzajímavější část a všechny dotazy na mne často směřované – jak jsme zvládli let? Zvládli úplně v pohodě! S knížkou, hračkami, svačinou, telefonem, pohádkou (v letadle žádný omezení a zákazy plané doma pro dobro nás a lidí kolem neexistují), blbnutím na sedačkách, nekonečnými procházkami po letadle. To samé pořád dokola a na střídačku, aby jeden mohl vždycky odpočívat. Závěr letu si Andělka dopřála spánek a to nám hodně pomohlo přečkat poslední 3 hodinky. Take ale řeknu, žei jájsem měla jednu slabou chvilku a v půl letu jsem měla pocit, že už tam musíme být. Ale byl to jen okamžik, který jsme překonali a jelo se dál. A uteklo to nakonec. Vždycky to uteče.

Opět jen potvrzuji, pokud se člověk pozitivně naladěný, bezproblémový průběh je zaručen. Znamená to ale také třeba to, že čas pro odpočinek není, veškerá pozornost jde na dítě. Nonstop. Protože v tak malým prostoru (sedačky, letadlo, ohled na ostatní cestující) to nejde jinak. Ale zvládnout se to dá.   


Má cestovatelská duše opět ožívá. Jsme v Karibiku. 

Protože jsme přiletěli v noci, čekal nás už jen přesun z letiště na ubytování a spánek. I to bylo dost výživné, Karibik opravdu funguje jinak a tak nás málem nepustili na naše první ubytování do privátní rezidence Qadakesh. Ale místo paniky jsme využili google translater, v klidu posečkali a na svůj rezervovaný apartmán se dostali.

Ranní probuzení nás velmi mile překvapilo. V soukromé residenci v části Bayahibe – Dominikus, téměř na okraji národního parku. Slunce, palmy, všude krásně čisto a upraveno, zahradníci opečovávali zahradu v celém objektu a náš výhled na koloniální náměstíčko s kostelíkem byl doslova romanticky okouzlující. Chyběla jen vůně vonných tyčinek a připadaly bychom si jako v balijské pohádce. Hned první den mi bylo jasně, že jsme vybrali dobře. Dovolená bude boží, stejně jako destinace, kterou jsme zvolili. Soukromý bazén jen pro naši rezidenci, soukromá pláž, personál na každém kroku k dispozici, restaurace a krámek se základními potřebami a potravinami. Pro naše rozkoukání a dovolenou s malým dítětem naprostor ideální místo. A taky že bylo! 

Bayahibe – Dominicus

Malé poklidné letovisko s několika hotelovými resorty, soukromým ubytováním a privátní residencí (rozuměj – uzavřeným komplexem s byty na pronájem, které pro ty bohatší místní Dominikánce slouží i k trvalému bydlení), ve které jsme bydleli my. Najdete zde jednu veřejnou pláž a několik restaurací, jedno lokální bistro, obchody s potravinami i suvenýry, výbornou lokální kávu z místní pražírny (majitelka je Francouzka). Žije zde poměrně velká italská komunita, uprostřed městečka je italský krámek, u kterého lze pořídit ovoce přímo z auta od místního farmáře. Motorku i auto měli půjčené z místní italské půjčovny Gekko a vše proběhlo bez problémů. Až na vyšší ceny rozhodně doporučuji! Chodili jsme na výborné italské presso do místního krámku a pozorovali ruch v ulicích. I v této daleké exotice si člověk může dopřát kus domovské Evropy, jak vtipné a zároveň milé 🙂

Městské lelkování jsme si často zpříjemnili kokosovými nebo maracujovými nanuky, pokoupili jsme tu vždy zásoby ovoce a jídla do apartmánu a pokračovali v relaxu u vody. 

Výběžek Samaná – džungle, divokost, opravdovost 

To jsme ale nevěděli, že tu pravou – nám bližší – Dominikánu teprve zažijeme. A to o kus dál, v severnější části ostrova, na výběžku Samaná. Tam jsme zamířili po necelém týdnu na jihu. Naše další zastávka byla ve vesnici Las Galetas. Nakonec jsme motorku vyměnili za auto a vydali se vstříc dalšímu dobrodružství. Zajištění privátního transferu tam a zpět by nás totiž vyšlo na skoro ty stejné peníze.

Naše ubytování bylo v malém domečku v příjemné zelené ulici plné evropských expatů. Bydleli jsme v krásné zahradě nedaleko oceánu. Díky bohu jsme měli k dispozici auto a měli jsme tak možnost poznávat okolí.

.Ale taky hlavně to, jak to je, když se člověk rozhdně žít v Dominikánské republice. 
Naši hostitelé byli Češi, česká rodinka se dvěma dětmi, která na ostrově neplánovaně zakotvila. Když se člověk dostane do takového prostředí, je to ten nejlepší způsob, jak se seznámit s lokálním životem. A my si to díky rodinnému zázemí, skvělé péči a množství společných aktivit moc užili.

Proč jet na poloostrov Samaná?

Ve mně osobně zanechal poloostrov Samaná nejkrásnější vzpomínky na Dominikánskou republiku a to především díky své divokosti a opravdovosti. Když jsme projížděli ze západu na úplný východ (naše cesta mířila na úplný cíp poloostrova), míjeli jsme malé vesničky, lokální pouliční prodejce, džungli s horami v pozadí, krávy a koně mezi kopci jako z Telletubies. Všude byla neskutečně krásná zeleň. 
Už jen cesta samotná z jihu přes vnitrozemí na sever byla pastva pro oči. Na poloostrově Samaná může člověk vidět místní příbytky, zcela obyčejné chýše, ve kterých místní živoří. Ochutnat lokální jídlo z pouličních stánků, kterých není na ostrově zrovna hojně.

Tady uvidíte, jak se žije doopravdy, mimo hotelové komplexy. Já jsem vždycky za tuto zkušenost nejradši. Nejenže si člověk zvědomí to vše, co má a je velmi vděčný. Pro mně je právě toto ta pravá esence cestování. Vidět, ochutnat, zažít, prožít.

A ikdyž v této oblasti už také funguje turistmus, tj. máte se kde ubytovat, platí se za lehátka na pláži a je možné si třeba taky koupit pečivo ve Francouzské bagetérii (ta je právě v Las Galetas), mají místní vesničky něco do sebe. Pro svou roztomilost, pro někoho nudu, dokážou nabídnout a ukázat ten opravdový život místních. Ve vybrané dny fungují místní diskotéky, každý večer je možné si sednout před místní lokál, popíjet s místními rum a kouřit doutník. Nebo třeba se můžete projet na koni po pláži. Těch maličkostí je tu mnoho, celé skládají krásný obrázek toho, jaká tu může být dovolená. A ikdyž je Dominikánská republika hlavně o plážování, všechny ty další drobnosti kolem umi vykouzlit krásné zážitky.

Když si to všechno přehrávám zpětně, bylo pro mě toto místo a pobyt v této části Dominikánské republiky tím opravdovým, tím, na co moc ráda vzpomínám a kam bych se znovu vrátila. 

Vlastně by to byl docela hezký závěr, ale naše dovolená nebyla zdaleka u konce 🙂  

Vzhůru na pláž

Z poloostrova Samaná doporučím ještě dvě místa, která mě oslovila nejvíc. Je to pláž RINCON a pláž PLAYITA. Obe dvě mají totiž jeno společné, připomínají mi svou kompozicí Havaj.
O Rinconu se píše, že patří mezi nejkrásnější pláže světa a já to mohu jedině potvrdit. Když dojedete až na konec do zátoky, můžete si užívat překrásné výledy na blankytné moře a kopcovité pozadí národního parku. Když se půjdete projít až na úplný konec zátoky, za výběžek, zažijete silnou divokost oceánu ve vší parádě. O víkendu sem dochází řada místních užít si pláž a piknik, v týdnu se sem vydávají hlavně zájezdy z hotelů na jihu. Takové skupiny ale často stráví na místě tak hodinku času a putují dál. Pobýt celý den na tomto úchvatném místě rozhodně doporučuji! PS: a ještě jednu výhodu mát víkendová návštěva – můžete si koupit domácí kokosový chleba od místních žen, které procházejí pláží, my jsme si ho opravdu moc oblíbili! 
Podobnou parádu ale taky udělá roztomilá plážička Playita, která je v podstatě součástí Las Galetas a za mě má také úžasnou atmosféru. Příjemné koupání, skvělou piňa coladu připravenou přímo do kokosu, grilované kuře přímo od místních a překrásné západy slunce. Když máte štěstí, můžete si tu z vlasů nechat uplést i pravé lokální copánky. Toto místo vážně doporučuji nevynechat, bude se vám tu líbit.

Samozřejmě všechny další pláže, které jsme navštívili, mají své kouzlo, tyto dvě se líbili mně osobně nejvíc a vzpomínám na ně nejraději. 

Pokud jste spíš hotelový tip, doporučím vám ještě jedno místo – hotel Villa Serena. Má úasnou lokalitu, překrásnou zahradu s výhledem na oceán, báječně tam vaří a celá budova má dokonalé koloniální kouzlo. Tady jsme si užili den plný relaxu a bylo to naprosto dokonalé! Pokud chcete jen relaxovat a být, toto místo je to pravé.

KEPORKAKOVÉ v akci

A další tip – proč se hlavně od půlky ledna do zhruba půlky března jezdí právě do Samaná. Hlavním důvodem jsou především VELRYBY, přesněji KEPORKAKOVÉ. Připlouvají se do těchto míst už stovky, možná tisíce let, pářit a (po roce) rodit svá mláďata. Je tak možné spatřit třeba právě velrybí námluvy v přímém přenostu.

Oblast samanského zálivu je nyní vyhlášena chráněnou přírodní rezervací a všechny turistické aktivity jsou přísně regulovány. Na výlet se tak můžete vydat jen s autorizovanou společností. Počet výprav je regulován, lodě i katamarány musí od veryb dodržovat bezpečnou vzdálenost a ve stejnou chvíli se nesmí k velrybám přiblížit více než tři plavidla. Vaše setkání s velrybou tak trvá maximálně půl hodiny, poté se musí prostor uvolnit pro další loď. I přes to je to ale krásný zážitek, který vám zůstane navždy. 

Las Terrenas

Trošku jiné prostředí, trošku jiné zážitky  Pokud bych měla vyprávět, jak nás Las Terrenas přivítalo, je to na další samostatný článek. Náš záměr byl přesunout se víc na západ a přiblížit se k jihu pro cestu nazpět k letišti. Pro další krátký pobyt jsme zvolili nakonec oblast Las Terrenas. Pokud bych toto město měla přirovnat k Bali, připomíná turistickou Kutu. Je to rušné letovisko plné restaurací, barů, obchodů a má taky jedno dětské hřiště 🙂

 Několik dní mimo centrum pro nás bylo naprostým uspokojením, ukojením potřeb a příjemná změna prostředí. Pravdou je, že tady si člověk může dopřát chutě z celého světa a těch možností je opravdu hodně – mexickou, čínskou, italskou, sushi, italskou gelatérii a spoustu dalších místních dobrot. Tady jsme si i my dopřávali, užili si pláž i relaxovali v překrásném hotelu Samán boutigue. Zázemí je překrásné a klidné, zcela na okraji města. Centrum Las Terrenas je hodně rušné a klid byste tam stěží pohledaly. I tak ale pár dní na tomto místě úplně stačí. 

* Naše nejsilnější zážitky z Las Terrenas máme z dětského hřiště. To bylo jakýmsi středobodem večerního potkávání se místích párů, rodin a přátel. Jelikož přes den je na blbnutí na hřišti moc velké teplo, živáčka bys tam dohledal. Před den se tam na chvíli objeví jen pár turistů nebo náhodných kolemjdoucích. Všechno dění začíná hlavně až když se setmí. V našem případě to bylo po 18hodině. Kolem 19-20 hod bylo dětské hřiště jedna velká dětská scéna plná smějících se a řvoucích rivalitních místních dětí peroucích se o své místo. Na kolotoči, houpaččce, skluzavce, v životě. Ta jejich divokost nezná mezí. S fungováním na dětském hřišti v Česku se to nedá srovnávat. Ale beu to jako součást jejich kultury. Mají tak málo a aby něco dostali, musejí si své místo vybojovat. Jiná není. Bylo velmi zajímavé pozorovat místní rodiče, jak nechávají čas i děti plynout, nebo jak je neustále natáčí a fotí – jako kdyby v životě na žádném hřišti nebyli – a kdo ví – možná fakt ne. A hlavně, jak jsou všichni tak mladí že máte pocit, že táta je brácha a máma ségra. Opět zajímavá zkušenost. Ale pravdou je, že každá večerní návštěva dětského hřiště pro nás byla VELMI adrenalinovou záležitostí a museli jsme jí pokaždé završit v blízké gelaterii, abysme to rozdejchali a zaplácli si nervy… Kdyby jen Andělka toužebně neříkala každý den „hřiště, hřiště“ …

Setkání s místními dětmi v reálném životě

Naše nejsilnější zážitky z Las Terrenas máme z dětského hřiště. To bylo jakýmsi středobodem večerního potkávání se místích párů, rodin a přátel. Jelikož přes den je na blbnutí na hřišti moc velké teplo, živáčka byste tam pohledali. Před den se tam na chvíli objeví jen pár turistů nebo náhodných kolemjdoucích. Všechno dění začíná hlavně až když se setmí, tedy po 18té hodině. Kolem 19-20hod večerní bylo dětské hřiště jedna velká dětská scéna plná smějících se a řvoucích rivalitních místních dětí, bojujících o své místo. Na kolotoči, houpaččce, skluzavce, v životě. Ta jejich divokost nezná mezí. S fungováním na dětském hřišti v Česku se to nedá srovnávat. Ale beru to jako součást jejich kultury. Mají tak málo a aby něco dostali, musejí si své místo vybojovat. Jiná není. Bylo velmi zajímavé pozorovat místní rodiče, jak nechávají čas i děti plynout, nebo jak je neustále natáčí a fotí – jako kdyby v životě na žádném hřišti nebyli – a kdo ví – možná fakt ne. A hlavně, jak jsou všichni tak mladí že máte pocit, že táta je brácha a máma ségra. 
Opět zajímavá zkušenost.  

Dovolená all inclusive & Punta Cana


Kdo by nechtěl zažít dovolenou na jedné z nekonečných pláží v Dominikánské republice? 

Právě díky zázemí ohromných hotelových komplexů a díky cestovím kancelářím míří většina cestovatelů do Punta Cany. Hotely, které se v této lokalitě nacházejí, nabízí veškeré zázemí pro rozmazlovací, odpočinkovou dovolenou. Nezažijete zde žádné veliké dobrodružství, ale rozhodně je to příjemný odpočinek, který vás bude bavit, chcete-li především relaxovat. 

I naše poznávací dobrodružné dovolené často završujeme rozmazlováním. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Beztak jsme potřebovali vrátit auto a chtěli jsme se přiblížit k letišti. Po 10 dnech strávených na poloostrově Samaná jsme sjeli dolu do Bayahibe, tam jsme vrátili auto a pokračovali dál do naší poslední štace – do hotelu Deluxe Princess Punta Cana. Vybrali jsme si ho pro jeho barevnost a rozmanitost, jako jeden z mála nás zaujal. A co Vám budu vyprávět, služby hotelů v Karibiku mají úplně jinou úroveň než kdekoliv jinde. Řekla bych jediné – to musíte zažít! Chcete-li si připadat jako princezna na hrášku, vyražte do pěkného hotelu do Karibiku. Budete u vytržení, jak je o Vás postaráno. All inclusive je nesrovnatelný s Evropou, množství všelijakých restaurací nabízí chuťovou rozmanitost, soukromá kavárna a zmrzlinárna, denní i večerní zábavní program, plameňáci, kachny, želvy a v našem případě i mangrovy. Několik bazénů, dětský vodní svět, dětský koutek, vodní bary. Je toho opravdu mnoho, na co koukat, jak se s dětmi zabavit, co během dne dělat. Ideální luxusní tečka za dobrodružnou dovolenou! 

PS – aby to zas nebylo všechno dokonalé …jedno mínus to tam mělo. Na pláži hodně foukalo, moře bylo plné řas a tak to nebyla idylická koupačka pro děti. Pro dospěláky a blbnutí ve vlnách to ale bylo super 🙂

Podrtrženo, shrnuto – dovolená v Dominikánské republice s dítětem je ta pravá volba. Tato destinace nepředstavuje žádné velké nebezpečí, zázemí i servis hotelů je na vysoké úrovni, strava není nijak výrazně chuťově odlišná ani pálivá, pláže i koupání jsou skvělé pro děti, stejně tak aktivity, které se dají na ostrově podnikat. Věřím, že toto místo si užijete. Nejeden cestovatel se do těchto míst zamiluje a nazývá ho rájem. Já mohu jedině souhlasit. 



A pokud jste dočetli až sem – máte můj veliký obdiv! A Chcete- li čerpat podobnou inspiraci z cest do exotických, dobrodružných, ale i blíykých destinací, neváhejte a přidejte se do cestovatelského klubu! jste srdcečně zváni!